O knize: 1983 / Když v polovině 16. století zesílilo pronásledování pražských Židů, moudrý a učený rabín Lev z podnětu nebes , se rozhodl vytvořit obřího Golema z hlíny, aby ničil pouta nepřátel Izraele, chránil židovské obyvatelstvo Prahy před provokacemi, útoky a násilím. Ale on sám nemohl stvořit Golema. Neboť na stvoření tohoto obra se kromě materiálu (hlína, prach – jeden ze čtyř živlů vesmíru: země) musely podílet další tři světové živly: oheň, voda a vzduch. On, rabín, byl vzduch. Naštěstí jeho zeť byl podle jeho rodu kněz, po rodině Árona, Mojžíšova bratra (oheň), a jeho žák byl levita (voda). Vytvořili tedy Golema - aby úspěšně zničili nepřátelské machinace. Ale samozřejmě mu nemohli dát dar řeči nebo obecně duši. Neboť jen Bůh to může svému stvoření dopřát, jak praví Písmo: „A Pán Bůh stvořil člověka, vdechl mu do chřípí dech života a člověk se stal duší živou“ (Genesis, II, 7). A Golem neměl živou duši ani jazyk. A pouze silou kabalistických kouzel Golem jednal a zničil kovárny nepřátel Izraele. Jakmile však byl pověřen jakýmkoli úkolem ne ničit, ale tvořit, byť jen přinášet vodu rabínově ženě, vedlo to ke katastrofě: Golem málem zaplavil celé pražské ghetto. A Golem neposlechl rabína, a aby stvoření nezničilo stvořitele, musel zničit Golema.